Před časem jsme vzpomínali na našeho italského švagra, který nás uvedl do malebného italského Marche. Naučili jsme se říkat „Márke“ a poznali, u nás méně známá, avšak vynikající, místní vína. Od té doby se do Marche každoročně vracíme. Bylo tomu tak i letošní květen. Základnou se nám vždy stává, na břehu Jadranu ležící, historické město Fano. Zde ochutnáváme skvělou místní kuchyni. V malých bistrech i příjemných restauracích. Anebo spolu s místními navštěvujeme jídelnu „Pesce Azzurro“. Za pár Euro zde ochutnáte šestichodové menu složené výhradně z úlovků místních rybářů. A k tomu víno Marche bianco nebo Marche rosso.
A jsme u vína. Hlavní cíl naší cesty je samozřejmě návštěva místních vinařů. Letos jsme strávili krásné dopoledne u našeho dlouholetého dodavatele, rodiny Mariotti. Vinařství najdete asi 20 min od pobřeží proti proudy řeky Metauro. Sídlo lehce dostupné a zároveň ležící v nádherném a klidném místě. Po předání tradičního dárku, totiž plzeňského piva, jsme opět obdivovali krásné vinice s révou více než sto let starou, ochutnávali drobné pohoštění od paní domu a především s Cesarem ochutnali nové ročníky jeho výborných vín. Vína z místní specifické bílé odrůdy Bianchello del Metauro, od svěží základní verze Soldivale až po delikátní Piandeifiori. Od příjemné základní verze Sangiovese (Notestellate) až po Acanto, ovoce v lahvi.
Marche je opravdu krásná oblast, přírodou, lidmi i historií. Letos jsme zavítali také na samý jih regionu do města Loreto. Ano podle tohoto místa se staví tzv. lorety po celém světě. Pro křesťany je Loreto druhým nejvýznamnějším poutním místem v Itálii, hned po Římě. Samozřejmě díky loretánské svatyni obklopující tzv Svatou chýši, která je obezděna renesanční stavbou ve tvaru kvádru. Silný prožitek z tohoto místa podpořila i skutečnost, že jsme zde byli v den zvolení nového Svatého otce.
Poslední večer jsme strávili v malé vesničce Carignano posazené v kopcích nad Fanem. Navštívili jsme paní Luisu, u které jsme před lety přebývali. Příjemný večer, podpořený její výbornou kuchyní (artyčoky a vynikající telecí), se protáhl do tmy. Po úzkých silničkách jsme pomalu a v klidu mířili zpět do hotelu. Až jsme za jednou ze zatáček museli vyzkoušet účinnost našich brzd. Z Čech jsme zvyklí za soumraku jezdit velmi obezřetně, srnky jsou častým společníkem. V Marche je to jinak. Přes cestu si to šinuli dva dikobrazi! Vystoupili jsme, abychom si je prohlédli. V klidu pokračovali a zmizeli ve křoví. Prý se stalo, že tu jednomu řidiči prostřelili ostnem pneumatiku. Ovšem, je to jenom pověst, a navíc italská…
